Kdy přináší BPM výsledky

Procesní řízení prožívá od přelomu tisíciletí nenápadnou renesanci. Vydařeně tento tichý rozmach zachycují každoroční studie BPTrends o stavu BPI. BPM přestává být nákladným koníčkem vyvolených analytiků bohatých společností a marketingovým bonbónkem konzultačních firem. Stává se integrální součástí podnikové infrastruktury a přináší měřitelné výsledky.

Jaké jsou základní charakteristiky současného BPM?
Toto téma chce popsat nové poziciování BPM v řízení společností a pokusí se rozlišit, co v současné vlně zájmu je dočasný módní trend a co opravdovým zlatem. A co je třeba konkrétně podniknout, aby naše iniciativy na poli BPM přinesly firmám konkrétní úspěch.

Více.....

Jak dopadla anketa

Ankety na téma "překážky BPM" se zúčastnilo překvapivě mnoho lidí (přes 350) a její výsledky vidíte na obrázku:


Překážky BPM můžeme shrnout do 2 majoritních skupin:
- překážky plynoucí z vnitřku firmy - přístup managementu, firemní kultura, orientace firmy na okamžité přínosy. Tyto překážky tvoří 2/3.
- překážky nedostatečné vnější podpory - neusazená metodika, nedostatečné nástroje, špatná podpora. Tyto překážky tvoří 1/3.

Překvapivě až neuvěřitelné je nízké číslo u selhání BPM v konkrétních projektech (1,5%). Je dáno tím, že tento odborný web navštěvují zejména specialisté. Pokud by selhání projektů BPM hodnotili manažeři, zřejmě bychom obdrželi číslo řádově vyšší.

Více.....

Vnitřní překážky

Tyto překážky jsme rozdělili do 3 skupin:
- postoj managementu
- firemní kultura
- výkonová orientace, která má jen třetinovou váhu oproti předchozím dvěma překážkám
Jak tyto překážky překonávat?


Postoj managementu
Negativní přístup charakterizují tyto atributy postojů managementu:
- neví, co BPM je, případně ho považuje za zbytečnou teorii
- BPM spotřebovává zdroje, výsledky, které poskytuje, mají zajistit příslušní vedoucí
- obává se roztříštění odpovědnosti, vyskytuje se zejména u zastánců tvrdě liniového řízení
Jde tedy buď o obavu ze ztráty moci nebo skepsi nad novými možnostmi. Oba tyto důvody sám BPM v předchozím desetiletí hojně podpořil svými patologiemi.


Firemní kultura
Nejsilnější odpor vládne ve společnostech, kde přežívá mnohaúrovňová řídící struktura s důslednou organizací podle odborností a stylem řízení "vedoucí to ví nejlépe",


Výkonová orientace
Pokud společnost bojuje o holé přežití nebo je pod extrémním tlakem finančních investorů na okamžité výsledky, nebývá klima pro perspektivní BPM také příliš příznivé. Výhradně finanční ukazatele znemožňují posoudit skutečné přínosy BPM a současný úspěch či alespoň holé přežití je často na úkor budoucnosti.

Více.....

Vnější překážky

Prakticky stejný podíl na problémech mají metodiky i nástroje. I když ve srovnání s vnitřními překážkami sotva poloviční. Co jsou hlavní konkrétní námitky:
- jde o příliš složitou oblast, pro kterou si firma nemůže dovolit specialisty
- nástroje a nezbytné služby k jejich praktickému využití jsou extrémně drahé a tudíž jen sotva návratné


Složitosti až zmatku, který dlouhodobě v procesním řízení vládne, napomáhají dva hlavní faktory:
- jde o oblast rychle se vyvíjející, která opravdu integruje řadu dříve zcela oddělených disciplín (manažerské systémy řízení a nauka o podniku, personální a sociální psychologie, velmi hluboké průniky do IT...) se zcela rozdílným slovníkem i zkušeností
- dodavatelé IS systémů často dílčí a vytržené oblasti BPM využívají pro podporu prodeje svých produktů, zejména při komunikaci jejich přidané hodnoty manažerům a výkonným pracovníkům. Často přitom vytvářejí svou vlastní účelovou terminologii nebo posunou již zavedený sémant některého pojmu zcela jinam. Obdobně postupují konzultační firmy, které jednotlivé módní vlny spojené s BPM marketingově integrují do svých metodik a na vlastních projektech pak působí zmatek.


Jak je tomu s cenou nástrojů a služeb pro BPM? Ty jsou za posledních 10 let prakticky stále stejné a u špičkových produktů a služeb opravdu vysoké. Liší se sice cenové modely - některé nástroje mají již v základu prakticky použitelnou širokou funkcionalitu a proto jsou samy o sobě drahé, u jiných je sice základní nástroj sice levný ale pro profesionální práci prakticky nepoužitelný. Zatím se neobjevuje silněji snaha bundlovat BPM nástroje s jinými IS systémy, zato během posledních dvou let sílí komunita budující velmi kvalitní nástroje na bázi otevřených řešení.

Více.....

Co má BPM firmě přinášet?

Nejprve je třeba specifikovat, jaké vlastně výsledky má BPM firmě přinášet. Jaké je poslání BPM ve firmě?

Prvním úkolem BPM ve firmě je spravovat architekturu podniku. Ta zahrnuje kromě procesů a organizačních struktur další dimenze systému řízení - pravidla podnikání, znalostní infrastrukturu, informační systémy a jejich architekturu a integraci... To zahrnuje i jednotnou komunikační platformu, na které si porozumí a sjednotí cíle a přístupy stratégové, manažeři i specialisté včetně těch IT. Je jasné, že v této oblasti je úloha BPM strategická a infrastrukturní a musí se opírat i o vhodné prostředky (BMS - business model společnosti). A je také jasné, že právě v této oblasti se přínosy BPM měří nejhůře, protože jde o dlouhodobé a často měkké ukazatele. Přesto některé základní (a bohužel jen nefinanční) ukazatele se osvědčili - počet organizačních úrovní a jejich shoda s procesy (organizační fragmentace), předstižnost BMS (změny nejprve modelovány a ověřeny, pak teprve implementovány), flexibilita společnosti (nakolik podnikatelská pravidla jsou schopna ovlivnit chování procesů) atd.

Druhým úkolem BPM je vytvořit ve firmě infrastrukturu pro trvalé a strategicky orientované zvyšování výkonnosti. Úkol souvisí s prvním, musí však navíc postihnout celý životní cyklus procesů (definování cílů, design, implementaci - a to až do vlastních informačních systémů, měření, korekce na základě výsledků a měnících se podmínek) - řízení změny (včetně projektového řízení) v jejích všech dimenzích - včetně organizační, personální a sociální. A zde už nejde jen o systémy, zde jde o lidi a změnu jejich chování a často i hodnot. Měření úspěchu BPM umožňuje měření výsledků jednotlivých procesů (výkony, náklady, spotřeby zdrojů, průběžné časy, kvalita) či přínosů konkrétních projektů a výsledků celé společnosti. Tady je propojení na výkonnost přímé a prokazatelné.

Problém je, že výsledky v oblasti druhé není možné dosáhnout bez vytvoření určitých předpokladů v oblasti první. Slepice nesnese vejce, dokud se sama z něho nenarodí. A změny v infrastruktuře řízení nejsou připuštěny, dokud není možné prokázat výsledky. Výsledků není možné dosáhnout bez určitých změn v infrastruktuře. Začarovaný kruh se roztíná postupným nahlodáváním s dílčími úspěchy a dílčími změnami. V tom je také rozdíl mezi dřívějším BPR, které se pokoušelo rozetnout tento kruh jedním revolučním rázem a BPM, které volí strategii okousávání a evoluce.

Horším problémem je, že úspěch je plně podmíněn nejen infrastrukturní, ale především kulturní změnou. Nový systém řízení nezafunguje, nové nastavení procesu nevygeneruje lepší výsledky, pokud se jeho živí účastníci nebudou chovat jinak. K jinému chování je nepřimějí jen změny předepsaných postupů a dokonce ani změny motivačních systémů. Jak nedávno pravil jistý vlastník vrcholovým manažerům své společnosti - žádný systém za vás firmu neuřídí. Systém je podmínka nikoliv postačující. BPM je o lidech.

Úspěch BPM je založen na jediném klíčovém faktoru - že ve firmě existují lidé, kteří jsou otevření změně, schopní naslouchat i mluvit, sázet i trhat, potit krev i oslavovat úspěch. Kteří pro firmu a její úspěch žijí. Že ve firmě existují manažeři, kteří umějí řídit - tedy promítnout své trvale získávané poznání do života, přesvědčit a nadchnout lidi, být důslední a tvrdí i soucitní a velkodušní. Pro které je moc nástrojem a nikoliv cílem. Kteří mají osobní charisma. Kteří se jako manažeři sice narodili, ale přesto k tomu bolestně trvale dozrávají.

Úspěch BPM je založen na tom, že specialisté - evangelisté BPM tyto manažery najdou, pomohou jim ven z obalu moci a povinností, které je svazují, aby mohli zazářit a vytvoří z nich to pravé srdce firmy. Protože úspěch BPM je, když je srdcem firmy.

Více.....

Co udělat pro prosazení BPM ve firmě

Známe-li cíl a známe-li i možné překážky, můžeme definovat cestu. Jak z výše řečeného vyplývá, nemůže jít o cestu technokratickou. Dokonce ani v osvícených společnostech s připravenou firemní kulturou. Protože jsou nyní velmi módní modely zralosti, zkusme také jeden představit:


úroveň 0 - Skepse
Lidé ve firmě neočekávají žádné změny a pokud ano, tak od těchto změn nečekají nic dobrého, protože všechno už tu bylo a nic to nepřineslo. Manažeři mají pocit, že dělají všechno, co dělat mohou a dělají to dobře. Pokud se výsledky nedostavují, není to jejich vinou. Některé úrovně řízení a odborné útvary žijí svým vlastním životem a jediné, co od společnosti potřebují, je více peněz a více lidí. Všichni jsou trvale vytíženi či přetíženi, především množstvím porad a schůzek a ještě větším počtem e-mailů. Je důkladně zdůvodňováno, proč co nejde a pokud je něco nařízeno, je to vzápětí zapomenuto, protože nevyžadováno a nekontrolováno. Některé liniové útvary na konci hlavních procesů jsou nárazově vystaveny enormnímu tlaku shora na rychlé výsledky, což slabší povahy nepřežijí.
Pokud je v takové firmě skupina procesních specialistů, živoří na okraji. Občas dostane za úkol cosi vyřešit, což se pak odloží do skříně. Doprošují se liniových vedoucích, aby jim mohli pomoci řešit jejich aktuální problémy a tak jsou trpěni v neplodných týmech nebo plní roli prezentátorů úspěchů ničeho. Časem otupí a přestanou se vnucovat, vytvoří vlastní malý svět, ve kterém si hrají s modely, účastní se konferencí a občas manažerům servilně přikyvují, že firma je vlastně procesně řízena, čímž obhájí svou existenci na další rok. Okolím jsou vnímáni jako zlo, které jim komplikuje život, nutí je dělat zbytečné věci, které zdržují od skutečných problémů a nic neřeší. V lepším případě jsou snášeni jako kresliči - dokumentaristé, kteří dávají řešením pravou inženýrskou příchuť. Ze strany specialistů IT jsou považováni za ještě větší podivíny, než jsou sami, trochu se jich bojí, protože mají pocit, že na rozdíl od odborných útvarů jim možná vidí do karet. Jejich obrázky považují za nesrozumitelné a místo nich si kreslí svoje vlastní, kterým rozumí jen oni sami v jejich vlastním týmu a jsou nesrozumitelné a zcela odlišné od obrázků vedlejšího IT týmu. Pokud dojde ke sporu mezi očekáváním uživatelů a skutečnou funkcionalitou aplikace a procesní specialisté se postaví na stranu uživatelů, jsou definitivně zavrženi, je jim zamezen přístup k jakýmkoliv informacím o architektuře informačních systémů či jsou utlučeni desetitisíci stranami funkčních specifikací.


úroveň 1 - Jiskřička naděje
Kdo ve výše uvedených rysech nepoznal alespoň částečně svou vlastní společnost, trpí již pokročilou formou firemní schizofrenie, kdy jiná realita se odehrává v myslích manažerů a jiná na pracovištích. Zmíněné patologie, o kterých již bylo a ještě bude napsáno mnoho knih, neboť hrabat se ve špíně je vždy vděčné, se nutně v určité míře vyskytují vždy a všude a podle teorie chaosu se po čase zmocní jakkoliv progresivní společnosti, pokud se znovu a znovu nebude pouštět do boje.
Současně se však v každé společnosti vyskytují tu dílčí, tu rozsáhlejší pozitivní deviace. Někteří manažeři se pouštějí do systémových, byť dílčích změn a snaží se dosáhnout výsledku hledáním účelnosti. Uživatelé na hranicích extenzivního zvyšování výkonů jsou otevření novým řešením a chtějí víc, než jen přežít. Specialisté BPM nabytí novými znalostmi z konferencí, úspěchy jiných z uživatelských dnů a profesionálním nadšením konzultantů znovu zkoušejí otvírat již tolikrát přibouchlá vrátka organizačních ohraničení či vlézt oknem do hájenství IT. Daří se uspět v dílčích věcech, některé organizační bariéry padají, někteří lidé se mění před očima.
A to je úspěch BPM. Společnost, která o sobě prohlásí, že je procesně řízená, již procesně řízená není. BPM není manažerská teorie, soubor metodik a nástrojů ani metoda řízení. BPM je cesta. Nakonec je i docela jedno, jestli se nazývá zrovna teď BPM. Nebo procesní řízení. Nebo TQM, CPI, lean, kaizen, 6sigma, TOC, BSC, inovace...
BPM má jednu výhodu, všechny tyto dílčí cesty inkorporuje a použije k oživení firmy. Aby obstála na trhu i před svými zaměstnanci. Aby svým vlastníkům vydělávala peníze s radostí.

Více.....

Co zaznělo v diskuzi

Bylo otevřeno několik okruhů otázek:


- co je překážkou pro prosazení procesního přístupu ve firmách
- jak má vypadat pilotní projekt BPM
- kdo má být vlastníkem procesu
- jak organizovat procesní specialisty
- jak počítat návratnost do BPM


Zkusíme rekapitulovat základní názory, které zde zazněly.

Více.....

Překážky a dobrá praxe

Zde několik vybraných názorů na to, co prosazení BPM blokuje:
- nízké znalosti o procesním řízení nebo naopak u znalých kultura pokrytectví (na setkáních managementu mluví všichni jako z knih a praktické skutky utekly - pak lze hlásat cokoliv, lidé to vyslechnou, usmějí se a dál žijí svým rytmem)
- konzervatizmus (dělám to léta dobře, proč bych se měl měnit), příliš zažitý organizační pohled na firmu (procesy se vždy rozdrobí do činností útvarů a podlehnou celkové kultuře), management nikoliv jako služba celku, ale jako fascinace mocí (a procesy procházející napříč organizací narušují mocenské monopoly)
- nedočkavost a tlak operativy (proč modelovat, když musím hned pracovat), slabé strategické myšlení (je mi jedno, zda kopu základy na správném místě a ve správném rozměru)


Co se osvědčilo:
- úcta k externím znalostem, využití konzultantů, vedení na praktickém příkladu
- BPM nikoliv BPR (není třeba revolucí, ty mohou končit neúspěchem a vždy požerou své děti - v daném případě iniciátory změn, nejlepší cesta vede přes dílčí projekty - postupné průniky do oblastí, které mohou využít potenciál BPM), malé úspěšné sousto před frontálním nasazením vyžadujícím vysoké znalosti a způsobilosti (což je velmi nedostatkový produkt)


Jako klíčový faktor se ukazuje správně zvolený a vedený pilotní projekt.

Více.....

Pilotní projekt BPM

Jaké jsou hlavní atributy dobrého pilotního projektu zaměřeného na prosazení procesního přístupu do společnosti?
- malý, dobře měřitelný pilot vedený externími konzultanty, zaměřený na proces plný problémů


Jak dlouho by měl trvat vhodný pilotní projekt? Většina se shodne, že 3 měsíce. Pilot nesmí skončit jen na návrhu cílového řešení, musí jít fyzicky do terénu a tam prokázat výsledky. Za kratší čas se to stihnout nedá. Navíc 3 měsíce jsou optimální na udržení pozornosti managementu a plného nasazení aktérů projektu.


Jaká je optimální délka jednotlivých fází pilotního projektu – 20% času analýza, 25% času cílový design, 45% času implementace (ta si vždycky vyžádá času víc, dokonce i když se nejde příliš do IS, důležité změny se většinou týkají chování lidí a to se nezmění za pár dnů).


Jaká rizika jsou při výběru zaměření pilotního projektu? Nejvíc problémů je na rozhraních mezi organizačními jednotkami - opravdu problémový proces prochází řadou jednotek, i do malého pilotu musí být zapojena řada manažerů. Z toho plyne riziko, že se z malého pilotu stane monstrózní akce. Jak mu čelit? Ano, i pilot musí být zaměřen na organizační přesahy (tam je největší potenciál). Je nutno ho ale omezit na určité téma (např. eliminace nevhodné dělby práce nebo ucelení informačního toku a likvidace přepisů dat atd.).


Existuje i riziko úspěšných pilotních projektů - dobrá věc se podařila, úspěch rychle zapomenut, výsledky rozdrobeny. Proč? Pilotní projekty izolované a nevytěžovaly trvalý potenciál, který BPM nabízí (např. měření a zpětná smyčka optimalizace nebo variantní scénáře reakce na změny).

Více.....

Vlastníci procesů

Jak vybrat vlastníky procesů? Nejdůležitější je mít správně definované end-to-end procesy. Jak se namalují "procesy" podle organizačních útvarů, nemá cenu dál pokračovat.


Jakmile jsou jasná rozhraní, je třeba určit, kterými organizačními jednotkami proces prochází. Je dobré vybrat jako vlastníka "nejsilnějšího" manažera ze zúčastněných. Opravdu nejlepší řešení je maximálně přizpůsobit organizační strukturu procesům a za vlastníka vybrat klíčového manažera – toho, kdo má největší zájem na výsledku (produktu) celého procesu.


Jaké mají být pravomoci vlastníků procesů versus ostatních liniových manažerů, kteří také řídí kus jejich procesu? Vlastníci procesů definují, jak mají procesy probíhat. Linioví manažeři pouze zajišťují jednotlivé průběhy procesů.


Dost se pletou role "vlastník procesu" a "analytik procesu", což nesmí být totéž. Vlastník musí být z vyšší úrovně managementu, specialista je na výkonné úrovni nebo v BPM útvaru.


Je nutné i rozdělení odpovědnosti za procesy na úrovni TOP managementu (představenstva). To je vhodné provést např. jen podle typu procesů (hlavní, podpůrné, řídící), zejména proto, aby se nepotrhal hlavní proces. Na strategii (a zadání cílů pro procesy) však stejně tito garanti či gestoři musí pracovat týmově, aby byla vyvážená.


Kdo má rozhodovat o změně procesu? 3 lidé. První člen představenstva s odpovědností za danou oblast při nové strategii nebo cílech z úrovně korporace. Druhý vlastník procesu = klíčový manažer procesu, pokud život sám volá po změně nebo jsou problémy s výkonností. A třetí z úrovně kompetenčního centra, zejména při celkových změnách, které se dotýkají i toho procesu (třeba když se nasazuje nějaký systém), ale i na základě vlastních analýz.

Více.....

Procesní specialisté

Zde se odehrála opravdu vášnivá debata, zejména na téma Kdo má procesní specialisty (business analytiky) organizačně řídit. Provedli jsme i bleskový průzkum formou ankety, která ukázala rozporuplnost názorů:



Proč mít vůbec procesní specialisty?

Jednak management potřebuje, aby jeho cíle byly promítnuty do konkrétních změn, a to provázaně s ohledem na celkovou výkonnost. Na druhou stranu se tlak objevuje i od IT – management po nich chce čím dál víc změn, ale neumí je definovat. Specialisté BPM musí na jednu stranu rozumět byznys procesům a podporovat management při změnách, aby byly smysluplné a provázané. Na druhou stranu tyto změny musí umět přetlumočit IT tak, aby tomu porozuměli. A dohlídat jejich provedení.


Z hlediska organizačního uspořádání jsou dva odlišné názory:

1. Mít analytiky soustředěné v jednom útvaru (už kvůli znalostem a zastupitelnosti). Každý vlastník procesu si pak může služby kompetenčního centra BPM vyžádat. Je sice nutné mít analytiky i věcně specializované na jednotlivé procesy, ale je snazší, aby analytik získal věcný nadhled nad procesem a mohl pomoci s jeho analýzou, než naučit někoho z odborného útvaru analytické metody.

2. To však na stranu druhou může vést k vytvoření rigidního podpůrného útvaru, který se pak do všeho pouze plete, ale je odtržený od života (útvar modelování a dokumentace).

Kam toto kompetenční centrum umístit?

- do personalistiky
Jenže specialisté "organizace a řízení" se zajímají hlavně o organizační architekturu a o procesech toho vědí málo. Podstatné je, jak fungují procesy s lidmi, kteří v nich hrají své role. Jak organizátor role uspořádá, je v pořadí až druhá věc.

- do řízení jakosti
Spojením řízení jakosti a procesního řízení se dosáhne obrovská synergie. Chce to ovšem trochu jiný přístup od kvalitářů. Největší překážkou je jejich vnímání procesů jen jako souhrnu kritických bodů systému. Někde je i nemožné překonat již zavedené vnímání řízení jakosti jako "dozoru".

- do ICT
Jenže. Lidé v podpůrném procesu ICT se soustřeďují primárně na tento proces. To dokonce nevylučuje, že mají dokonalé znalosti o fungování vlastních byznys procesů, právě naopak. Ale procesy nevládnou. Protože klíčovou roli v procesech hrají lidé (ačkoliv technokrati to někdy vidí jinak), je místo specialistů spíše v útvarech HR. Konec konců za vším je člověk.
Hodně však záleží na konkrétní podobě informatiky ve firmě. Pokud bude firma vyžadovat hodně rychlé změny procesů realizované informačními systémy a pokud je CIO členem vrcholového vedení, nemusí být zařazení procesních analytiků do IT na škodu. Není pak ale možné od těchto specialistů očekávat účinnou podporu managementu v oblasti provázanosti strategií na procesy a organizační struktury. Procesní specialisté zde budou vždy hlavně pod tlakem informačních projektů.
Pokud už v IT, kam? Do oddělení, které odpovídá za integraci na úrovni aplikací. Specialisté EAI pak potřebují stejně dvojí úroveň znalostí - na úrovni integrace procesů (BPM) a na úrovni integrace aplikací.

- přímo pod vrcholové vedení
BPM specialisté musí být zcela samostatní přímo pod vrcholovým vedením, třeba tak jako projektoví manažeři. Jinak jim nelze zajistit, že nebudou ovlivňováni organizačními zájmy.

- virtuální centrum
Nejlepším řešením je virtuální "kompetenční centrum BPM" přímo pod vrcholovým managementem nebo v řízení změn.
Virtuální z toho důvodu, že do BPM je třeba zapojit nejen „znalce“ jednotlivých procesů, ale i personalisty, kvalitáře, informatiky... Nechat vhodné lidi organizačně tam, kde jsou a přidat nějakou další rovinu jejich řízení, koordinace a vzdělávání. Vlastních skutečně procesních specialistů pak může mít minimum.
Umístěné vrcholově proto, aby mělo dostatečnou sílu k prosazení procesního pohledu napříč organizačními strukturami i do IT.

Více.....

Kdy tedy přinese BPM výsledky

Klíč v dosahování výsledků je v roli vlastníka procesu. Informační podpora procesu je jeden z významných atributů fungujícího procesu. Stejně jako jakost. Ale nebudou to informatici, kteří budou hledat potenciály zlepšení, budou je těžit, budou vytvářet výroky při hodnocení výkonnosti a efektivnosti procesů, změně rolí lidí v procesech, uspořádání procesů atd...


Budou to především vlastníci těchto procesů a operativní manažeři (to může a nemusí být stejná role), kteří reálně procesy vládnou.


O čem je třeba přemýšlet je to, kdo je nejlepší vlastník procesu, jakou hraje roli v dynamice zlepšování procesu a jaké musí mít pro tuto roli způsobilosti. Musí být někde v blízkosti tohoto "živého" procesu. Informatik je specialita, který napomůže efektivnímu zpracování dat, informací, znalostí a dokonce zkušeností (až po expertní systémy), workflow a komfortnímu řízení procesu. Ale není to on, kdo těží z procesu přidanou hodnotu, kterou musíme umět poměřit v zisku.

Více.....

On-line diskuze

26/4 proběhla plánovaná on-line konference k uzavření měsíčního tématu. Kdo se nezúčastnil, prohloupil, protože záznam nebude publikován, aby ti, kdo trpělivě v pěkném odpoledni trávili čas u počítače také za to dostali něco navíc. Takže jen velmi rámcové shrnutí. Téma 1 - kdo má být vlastníkem procesu. Nejlépe manažer, který řídí podstatnou část tohoto procesu a má největší zájem na jeho výsledku. Rozumět procesům je podstatnou součástí manažerské práce. Téma 2 - vrcholová odpovědnost za procesy. Představenstvo si musí rozdělit procesy a vzít jednotlivě za určitou skupinu procesů odpovědnost - sponzorství. Tito sponzoři procesů definují cíle pro tyto procesy a kontrolují jejich plnění. Vzájemnou vyváženost musí zajistit CEO.

Více.....

ISSN 1802-5676  | Copyright © 2003-2007 BPS Business Process Services