Co udělat pro prosazení BPM ve firmě

Známe-li cíl a známe-li i možné překážky, můžeme definovat cestu. Jak z výše řečeného vyplývá, nemůže jít o cestu technokratickou. Dokonce ani v osvícených společnostech s připravenou firemní kulturou. Protože jsou nyní velmi módní modely zralosti, zkusme také jeden představit:


úroveň 0 - Skepse
Lidé ve firmě neočekávají žádné změny a pokud ano, tak od těchto změn nečekají nic dobrého, protože všechno už tu bylo a nic to nepřineslo. Manažeři mají pocit, že dělají všechno, co dělat mohou a dělají to dobře. Pokud se výsledky nedostavují, není to jejich vinou. Některé úrovně řízení a odborné útvary žijí svým vlastním životem a jediné, co od společnosti potřebují, je více peněz a více lidí. Všichni jsou trvale vytíženi či přetíženi, především množstvím porad a schůzek a ještě větším počtem e-mailů. Je důkladně zdůvodňováno, proč co nejde a pokud je něco nařízeno, je to vzápětí zapomenuto, protože nevyžadováno a nekontrolováno. Některé liniové útvary na konci hlavních procesů jsou nárazově vystaveny enormnímu tlaku shora na rychlé výsledky, což slabší povahy nepřežijí.
Pokud je v takové firmě skupina procesních specialistů, živoří na okraji. Občas dostane za úkol cosi vyřešit, což se pak odloží do skříně. Doprošují se liniových vedoucích, aby jim mohli pomoci řešit jejich aktuální problémy a tak jsou trpěni v neplodných týmech nebo plní roli prezentátorů úspěchů ničeho. Časem otupí a přestanou se vnucovat, vytvoří vlastní malý svět, ve kterém si hrají s modely, účastní se konferencí a občas manažerům servilně přikyvují, že firma je vlastně procesně řízena, čímž obhájí svou existenci na další rok. Okolím jsou vnímáni jako zlo, které jim komplikuje život, nutí je dělat zbytečné věci, které zdržují od skutečných problémů a nic neřeší. V lepším případě jsou snášeni jako kresliči - dokumentaristé, kteří dávají řešením pravou inženýrskou příchuť. Ze strany specialistů IT jsou považováni za ještě větší podivíny, než jsou sami, trochu se jich bojí, protože mají pocit, že na rozdíl od odborných útvarů jim možná vidí do karet. Jejich obrázky považují za nesrozumitelné a místo nich si kreslí svoje vlastní, kterým rozumí jen oni sami v jejich vlastním týmu a jsou nesrozumitelné a zcela odlišné od obrázků vedlejšího IT týmu. Pokud dojde ke sporu mezi očekáváním uživatelů a skutečnou funkcionalitou aplikace a procesní specialisté se postaví na stranu uživatelů, jsou definitivně zavrženi, je jim zamezen přístup k jakýmkoliv informacím o architektuře informačních systémů či jsou utlučeni desetitisíci stranami funkčních specifikací.


úroveň 1 - Jiskřička naděje
Kdo ve výše uvedených rysech nepoznal alespoň částečně svou vlastní společnost, trpí již pokročilou formou firemní schizofrenie, kdy jiná realita se odehrává v myslích manažerů a jiná na pracovištích. Zmíněné patologie, o kterých již bylo a ještě bude napsáno mnoho knih, neboť hrabat se ve špíně je vždy vděčné, se nutně v určité míře vyskytují vždy a všude a podle teorie chaosu se po čase zmocní jakkoliv progresivní společnosti, pokud se znovu a znovu nebude pouštět do boje.
Současně se však v každé společnosti vyskytují tu dílčí, tu rozsáhlejší pozitivní deviace. Někteří manažeři se pouštějí do systémových, byť dílčích změn a snaží se dosáhnout výsledku hledáním účelnosti. Uživatelé na hranicích extenzivního zvyšování výkonů jsou otevření novým řešením a chtějí víc, než jen přežít. Specialisté BPM nabytí novými znalostmi z konferencí, úspěchy jiných z uživatelských dnů a profesionálním nadšením konzultantů znovu zkoušejí otvírat již tolikrát přibouchlá vrátka organizačních ohraničení či vlézt oknem do hájenství IT. Daří se uspět v dílčích věcech, některé organizační bariéry padají, někteří lidé se mění před očima.
A to je úspěch BPM. Společnost, která o sobě prohlásí, že je procesně řízená, již procesně řízená není. BPM není manažerská teorie, soubor metodik a nástrojů ani metoda řízení. BPM je cesta. Nakonec je i docela jedno, jestli se nazývá zrovna teď BPM. Nebo procesní řízení. Nebo TQM, CPI, lean, kaizen, 6sigma, TOC, BSC, inovace...
BPM má jednu výhodu, všechny tyto dílčí cesty inkorporuje a použije k oživení firmy. Aby obstála na trhu i před svými zaměstnanci. Aby svým vlastníkům vydělávala peníze s radostí.