Fáze 1: Základní pravdy BPM

Výchozí stav: Firma je pohlcena svým operativním životem, změny probíhají v řadě dílčích projektů, na nějaké koncepty a teorie není čas ani peníze.

Výchozí typový postoj manažera vůči BPM: Lhostejnost - BPM je jedna z módních manažerských teorií, která odejde jak přišla. Někdy podrážděnost - BPM narušuje jednotnost a tedy účinnost řízení.

Cíl fáze: Pochopit, že procesy jsou srdce firmy.

Sedmero tezí (lze volně doplňovat):
1. BPM není (jen) manažerská teorie, ale tvrdá praxe, která mění systém řízení.

2. Procesy (tok přidané hodnoty) mají přednost před organizační strukturou. Ta se jim musí přizpůsobit tak, aby je účinně podporovala. Dělba práce a specializace jsou často zbytečné a nákladné.

3. Strategie je konkrétní představa o tom, jak má naše podnikání vypadat v budoucnu a jak k tomuto stavu dojdeme. Zásadní změna musí vždy vyvolat změnu v rozpočtech.

4. Modely jsou nejúčinnější intelektuální nástroj pro řízení tak složitého systému jako je firma. V nich můžeme analyzovat přítomnost a projektovat budoucnost konzistentně a měřitelně.

5. IS jsou ve firmě od toho, aby procesy účinně a konzistentně podporovaly. BPM 2.0 poskytuje prostředí, které umožňuje spojitě realizovat představu z modelů v IT podpoře s měřením skutečných výsledků změn.

6. I když neměníme podstatu podnikání, vždy existuje potenciál pro další zvyšování výkonnosti (často nejen účinnosti, ale i účelnosti) a ten musíme hledat. To je hlavní náplň práce manažerů.

7. Znalosti jsou aktivum, ale lidé lidmi. Tvořit je základní lidská potřeba. Tvoření vyžaduje svobodu, odpovědnost a vztahy (tým).

Metody:
1. Pokud je firma pohlcena vyděláváním na denní chléb, je třeba najít procesy, kde už je extenzivní potenciál zlepšení a tlaku na výkonnost vyčerpán. Zde nabídnout nový potenciál získaný odlišným přístupem.

2. Základní pravdy BPM je vhodné strukturovaně "vytahovat" a demonstrovat na praktických příkladech např. řešených provozních problémů.

3. Někdy pomůže šokující benchmarking.