Proč nepostupovat v modelování znalostí rovnou z procesního pohledu? Z pohledu jejich vazby k přidané hodnotě? Protože neudržíme kategorie znalostí konzistentní.
Ve vztahu k procesům potřebujeme zachytit 3 typy vazeb:
1. Kde znalosti do procesu vstupují a spoluvytváří přidanou hodnotu. Tedy kde se znalosti chovají vůči procesu jako zdroj.
2. Kde se znalosti v procesu vytváří.
3. Jakými procedurami jsou znalosti spravovány - extrahovány, očištěny, dokumentovány (i částečně), uskladněny, distribuovány nebo sdíleny a vytěžovány. Čili jaká je jejich infrastruktura. Pro tento pohled nám nejlépe poslouží jednotný řídící proces (podle potřeby s variantami nebo specifickými subprocesy) Řízení znalostí.
1. Kde znalosti do procesu vstupují a spoluvytváří přidanou hodnotu. Tedy kde se znalosti chovají vůči procesu jako zdroj.
2. Kde se znalosti v procesu vytváří.
3. Jakými procedurami jsou znalosti spravovány - extrahovány, očištěny, dokumentovány (i částečně), uskladněny, distribuovány nebo sdíleny a vytěžovány. Čili jaká je jejich infrastruktura. Pro tento pohled nám nejlépe poslouží jednotný řídící proces (podle potřeby s variantami nebo specifickými subprocesy) Řízení znalostí.
Podívejme se na triviální a opět špatný příklad vstupující znalosti:
Proč je příklad špatný? Nemáme zde sice ani rámcově popsanou kategorii Metodiky hodnocení dodavatelů, ale sotva půjde vzhledem k množnému číslu o konkrétní a závaznou metodiku, jak hodnotit nabídky. V daném příkladu, který je vzat z praxe, šlo o širší znalost metodik či spíše systémů hodnocení, která přidanou hodnotu v dané činnosti sotva vytvářela přímo. A tak místo dokumentované znalostní báze Hodnocení dodavatelů je zde vyžadována znalost tacitní, zbytečně a neúčelně.
Příspěvky
0 Comments:
Post a Comment