Trh znalostí

Doc. ing. Ludmila MLÁDKOVÁ, Ph.D.

Trh znalostí je fyzický i virtuální trh, na němž probíhá veškerá výměna explicitních a tacitních znalostí v organizaci. Je v každé organizaci, ať už o něm organizace ví a vědomě ho řídí či ne. Jeho hlavním úkolem je dát dohromady pracovníky, kteří mají konkrétní znalost s těmi, co ji potřebují. Pochopení a uvědomělé řízení trhu znalostí v organizaci může výrazně zlepšit práci organizace se znalostmi a tím i její celkové výkony. Správným způsobem pracující trh znalostí podporuje volný tok znalostí organizací a je výrazným motivačním faktorem.

Měnou na vnitřním trhu znalostí organizace bývá reciprocita, reputace či altruismus. Trh znalostí vysílá k pracovníkům signály o tom, kde se v organizaci nachází konkrétní znalost a jak se k ní dostat. Dělá to pomocí tzv. formálních a neformálních signálů. Formálními signály trhu znalostí jsou pozice a vzdělání pracovníků, o neformální se stará tzv. neformální znalostní síť založená na osobních kontaktech a drobné každodenní konverzaci. Není-li trh znalostí zdravý, projeví se to tím, že je velmi těžké najít nositele konkrétní znalosti, je těžké ho zastihnout, popřípadě kvalita předané znalosti je nejasná. Tyto potíže jsou obvykle způsobeny následujícími chybami:

• nekompletními informacemi - organizace nevědí, kde se konkrétní znalosti nachází a zda v organizaci jsou či ne. Chybí mapy znalostí a intelektuálního kapitálu, garance a jasná pravidla oceňování znalostí,
• asymetrií trhu znalostí. Znalosti nejsou v organizaci rozšířeny symetricky. Znalosti týkající se konkrétního tématu jsou soustředěny v jednom oddělení a v jiném, kde je také organizace potřebuje, chybí,
• lokalizací znalostí - při předávání znalostí hraje velkou roli důvěra a tím i osobní vztahy mezi lidmi. Pracovníci mají proto tendenci hledat znalosti, které potřebují, ve svém okolí. Lidé často nechtějí riskovat kontakt s někým, koho neznají. Hledají-li znalosti, kontaktují své známé či blízké kolegy, tedy pracovníky, kterým věří. Proto se často spokojí se znalostí, která není zcela adekvátní jejich konkrétní potřebě, ale s jejímž získáním není spojeno příliš mnoho energie a nejistoty.

V nejhorším případě mohou problémy trhu znalostí vyústit v tzv. patologie, například ve znalostní monopoly (pracovník či skupina odmítá znalost sdílet) či bariéry sdílení, kdy pracovníci odmítají akceptovat nové znalosti či se přímo odmítnou trhu znalostí účastnit.

Tvorba a existence trhu znalostí musí být důsledně řízena a podporována vrcholovým a středním managementem. Styl odměňování (nejenom finanční) pracovníků, kteří se trhu aktivně účastní, musí být jasný a přehledný.

Nefunkční trh znalostí vede k tomu, že organizace zbytečně investují finance a čas do získání znalostí, které již v organizaci jsou, k nevyužití inovačního potenciálu zaměstnanců, nefunkční trh znalostí v NASA nepřímo způsobil havárii raketoplánu Challenger (bylo to samozřejmě dávno předtím, než vznikl termín trh znalostí). Na závěr drobný příběh z jedné americké firmy. Možná vám něco připomene.

Firma dlouho a neúspěšně hledala odborníka na velice specifický problém. Management firmy tato skutečnost dost trápila. Jednou si o celé situaci povídali dva šéfové ve výtahu. Dokud nezaslechli: „Promiňte prosím.“ ani si nevšimli, že tam nejsou sami. Za nimi stála křehká mladá dívka: „Myslím, že vím jak to vyřešit. Obhájila jsem na toto téma disertační práci.“

BPS Business Process Services