Dvě dimenze znalosti, explicitní a tacitní

Doc. ing. Ludmila MLÁDKOVÁ, Ph.D.

Znalost má dvě složky (dimenze), explicitní a tacitní. Ačkoliv znalost nemůžeme rozříznout na dvě půlky a někdy je možné oddělit její explicitní část od té tacitní pouze s velkými obtížemi nebo to nejde vůbec, má toto členění velký význam z hlediska nástrojů, které pro práci se znalostmi máme k dispozici.

Explicitní dimenze je ta část znalosti, kterou můžeme vyjádřit pomocí jazyka, písma, obrázku, matematické formule, not či digitálního záznamu. Explicitní znalost lze bez problémů přenášet, předávat si mezi sebou, ale také krást. Explicitní znalosti skladujeme v informačních systémech ve formě dat. Informačním systémem může být databáze nebo také obyčejná kartotéka či diář. Explicitní znalosti spolu můžeme kombinovat a vytvářet tak na základě dvou i více explicitních znalostí explicitní znalost novou. Například účetní, který na základě stavu různých účtů organizace vypracovává finanční výkaz, vytváří pomocí kombinace novou explicitní znalost.

Tacitní znalost je soubor dovedností, zkušeností, intuice, pravidel, principů, mentálních modelů a osobních představ konkrétního člověka nebo skupiny lidí. Je vždy propojena s činnostmi, postupy, rutinami, idejemi, nápady, hodnotami a emocemi jedince či skupiny. Vyjádřit ji podobným způsobem jako znalost explicitní, tedy ji tzv. externalizovat, de facto nelze. Je natolik svázána s osobností svého nositele a činností, kterou provádí, že ji při pokusu o externalizaci obvykle zničíme. Tacitní znalosti mají vysoce osobní charakter a pracovník, který je jejich nositelem, nemusí o jejich existenci vědět. Velké množství tacitních znalostí je podvědomých. Bohužel jsou to právě tacitní znalosti, jejich speciální charakter a schopnost sdílet je, co předurčuje úspěch či neúspěch našeho jednání. Organizace mají v tacitních znalostech velký potenciál, protože je velmi těžké je napodobit.

Na tacitních znalostech jsou založeny téměř všechny praktické činnosti, například řízení auta, jízda na kole či bruslích, vaření, obsluhování strojů a zařízení, čtení rentgenových snímků, léčení lidí, řízení či vedení podřízených, atd. Tacitní znalosti jsou tím, co vytváří hodnoty a rozhoduje o výkonech organizací.

Příkladem, co se stane organizaci, která včas nedocení tacitní znalosti svých zaměstnanců byly americké zbrojařské firmy, které v 90. letech 20. století propustily velké množství expertů. Experti ponechali v databázích organizací své explicitní znalosti – plány raket, složení chemikálií, procesy řešení speciálních situací. Své tacitní znalosti si však odnesli sebou. V polovině 90. let zbrojařské firmy zjistily, že explicitní znalosti jsou samy o sobě bez tacitních znalostí propuštěných odborníků k ničemu.

Práce i sdílení tacitních znalostí jsou založeny na mezilidském kontaktu. K dispozici máme tři konkrétní nástroje. Jsou to příběhy, tzv. komunity a nástroje založené na učňovství. Příběhy vytvářejí základnu pro přenos tacitní znalosti v tacitní formě z jednoho nositele na druhého a výrazně pomáhají překonávat bariéry v myslích lidí. Komunity jsou malé nebo větší skupiny či sítě lidí, kteří mají nějaký společný zájem, přátelské vztahy a sdílí spolu znalosti. Komunitou může být skupina expertů řešících nějaký velký problém nebo i kamarádi, kteří spolu hrají fotbal. Typickou komunitou byli tři mušketýři (vlastně čtyři). Nástroje založené na učňovství jsou založeny na principu předávání znalosti při praktické činnosti. V dnešní době k nim patří nejenom učňovství samo, ale i koučing, mentoring a conseling. V rámci učňovství nepřebírá žák pouze znalosti profesní, ale také sociální dovednosti a archetypy.

7 Comments:

Anonymní said...

Moc pěkný a čtivý článek. Jenom dodávám, že některé svou formou explicitní znalosti se za znalosti tacitní pouze maskují. Že ve skutečnosti je lze velmi dobře dokumentovat, ale jejich nositelé nechtějí.

Anonymní said...

Není základem pro sdílení tacitních znalostí jakákoliv forma týmové práce? Normální tým by měl být z podstaty přece znalostně bezbariérový.

Anonymní said...

Je určitě velmi těžké rozeznávat mezi explicitními a tacitními znalostmi, přesněji - kde už explicitní znalost nestačí. Je na to jednoduchá testovací metoda, my to provádíme v rámci pravidelných "koleček" - na příslušnou práci je nasazen nový pracovník a pokud nevystačí s dokumentací, je jasné, že je tam něco navíc, co je třeba se naučit.

Anonymní said...

Znalost je třeba hodnotit vždycky vůči tomu, kde má být použita. Obecné systémy správy znalostí jsou neúčinné. Používáme přístup, kdy znalost je posuzována vůči činnostem (či chcete-li procesům), pro které je potřeba - vždy pro standardní průběh a pak zvlášť pro řešení výjimek. Zajímavé je, že pro standardní průběhy jde téměř bez výjimky i u velmi složitých procesů o znalosti explicitní, u výjimek i u jednoduchých procesů o tacitní.

Anonymní said...

Njehorší ze všech znalostí jsou znalosti, o kterých nevíme, že existují a že je potřebujeme - jde samozřejmě o osobní či tacitní znalosti, které se však nedají identifikovat do té doby, dokud činnost nezačne vykonávat někdo jiný. Proto se mi velmi líbí Karlova technika "kolečka" - zkusíme to také takto nějak ověřovat.

Anonymní said...

Úplně nejjednodušší způsob, jak sdílet tacitní informace, tu není zmíněn. Jde o NÁSLECH. Často postačí, že jsou dva lidé spolu v místnosti a ačkoliv pracují na úplně rozdílných věcech, přesto v podvědomí registrují komunikaci a aktivity druhého. A to často úplně stačí.

Anonymní said...

Vymezení tacitních znalostí je velmi nepřesné. Co to vlastně je? To co se nedá zdokumentovat?

ISSN 1802-5676  | Copyright © 2003-2007 BPS Business Process Services