Praktické aspekty managementu znalostí

Doc. ing. Ludmila MLÁDKOVÁ, Ph.D.

Organizace přistupují k managementu znalostí různě. Některé začínají znalosti řídit pomocí trhu znalostí, jiné věnují hlavní pozornost explicitním znalostem, na jejichž podporu budují informačních systémy podporované informačními technologiemi. Asi nejlepší způsob jak s managementem znalostí začít je identifikovat znalostní potřebu organizace a z té pak vycházet.

Znalostní potřebu organizace předurčují různé faktory. Mezi hlavní patří co organizace dělá a jak to dělá, kvalifikace pracovníků a náročnost vykonávané práce na tacitní znalosti, to zda organizace chce či nechce vytvářet inovace. Některé organizace po prozkoumání znalostní potřeby organizace stanovují tzv. znalostní strategii.

Rozlišujeme dva základní typy znalostní strategie, strategii personalizační a strategii kodifikační. Strategii kodifikační volí hlavně ty organizace, které ke své práci potřebují široké databáze obsahující velké množství dat. Tato data pak kombinují podle charakteru a potřeb konkrétního úkolu. Protože tyto organizace řídí především znalosti v explicitní formě, orientují svou strategii na budování kvalitní IS/IT a ICT.

Strategii personalizační by měly dát přednost organizace, které pracují především se znalostmi tacitními. Tyto organizace se musí soustředit na budování kultury a klimatu podporujícího spolupráci, důvěru, často spolupracují s experty a snaží se vytvářet lidské sítě. Vzhledem k tomu, že ve všech organizacích najdeme znalosti obou dimenzí je třeba věnovat pozornost i „méně“ důležité dimenzi, samozřejmě v rozsahu, ve kterém je to nutné.

Druhým krokem, který obvykle organizace při zavádění managementu znalostí dělají, je volba vhodné organizační struktury. Organizační struktura je z hlediska práce se znalostmi velmi důležitá, protože ovlivňuje, jakým způsobem konkrétní organizace znalosti řídí a které nástroje k tomu může použít. Některé typy organizačních struktur jsou s určitými nástroji nekompatibilní. Z hlediska managementu znalostí teoreticky nastává ideální situace v případě, kdy organizační struktura umožní volný tok znalostí. Tento požadavek splňují tzv. kombinované organizační struktury.

Kombinované organizační struktury se skládají ze tří základen, základny znalostní, podnikatelské a projektové. Znalostní základna tvoří spodní úroveň organizační struktury. Jsou v ní uloženy explicitní znalosti ve formě dokumentů, databází, sítí, atd. Obsahuje také vazbu na tacitní znalosti, které eviduje zprostředkovaně, například přes znalostní historii pracovníků - odkazy na jejich vzdělání (hlavně to aktuální), týmy a komunity ve kterých pracovník pracuje či pracoval.

Ve druhé, podnikatelské základně probíhají normální rutinní řídící činnosti. Tato základna může být hierarchicky organizována. Organizace může být například rozdělena do divizí nebo být v oblasti vrcholového managementu organizována funkčně.

Třetí, projektová základna je, jak vyplývá z jejího názvu, organizována projektově. Členové projektových týmů jsou vybíráni z celé organizace v závislosti na konkrétním úkolu, může jít například o tvorbu nového produktu nebo služby. Poté, co splnil svůj úkol, je projektový tým rozpuštěn a jeho členové jsou přesunuti do znalostní základny, kde předají své nově získané znalosti. Pak se mohou vrátit do projektové základny nebo mají-li zájem přejít do základny podnikatelské a věnovat se řídícím či administrativním činnostem.

BPS Business Process Services